V pramenech je objekt označen jako dům černobarvíře. Černobarvíř barvil vlnu a vlněné sukno na tmavo – na černo, na hnědo, na modro. Vlněná příze nebo látka se barvila v horké lázni, pod barvicími kotly se tedy topilo.
Dochovaná topná komora je z pískovcových kvádrů a okolo ní v cihlových obezdívkách stály barvicí kotle. Kotle vzal čas, zůstaly jen obezdívky. Kotlů bývalo šest až sedm. Obsluha sestoupila do komory, odkud mohla přikládat pod všechny kotle. Kouř se nad hlavou obsluhy vracel do komory a odcházel širokým komínem, který je dnes ubouraný. Komora je zvenku stažena dřevěným věncem. Dendrochronologickou analýzou bylo zjištěno, že strom na jeho zhotovení byl skácený v roce 1690. Je to tedy s největší pravděpodobností nejstarší kus dřeva v domě.
Podlaha topné komory je asi o dva schody níž, což usnadňovalo obsluhu kotlů.
Přes kotel s horkou lázní měl barvíř položený dřevěný buben, barvířský vrátek, přes který převíjel barvenou látku, aby se dobře probarvila.
Obarvená látka se nad kotlem vyždímala a pak se pravděpodobně sušila na půdě obytného domu, a proto byla kdysi střecha domu neobvykle vysoká.
Po úpadku soukenictví přešla dílna na výrobu modrotisku. Bavlněné a lněné plátno se barvilo indigem za studena. Po usušení se muselo žehlit. K tomu sloužil mandl a žehlicí lis. Z této doby se dochovala modrotisková kypa (nádrž na indigo) a zbytky obrovského mandlu.
