Dům s barvírnou je chráněnou kulturní památkou. Naším přáním a cílem je objekt obnovit a částečně zpřístupnit veřejnosti. Začali jsme geodetickou dokumentací. Tu zajistila společnost Gepoint s.r.o.. Následoval stavebněhistorický průzkum, který zpracovali Eliška a Miroslav Noví.
Plány rekonstrukce obytné části domu a barvírny připravil architekt Martin Čeněk a jeho kolegyně Kristýna Rejsková a Šárka Malošíková.
Obnovu roubení, pavlače, krovu a střešní krytiny provádí Tomáš Husák.
Po zániku dílny byla péče o starý dům zřejmě nad síly jeho tehdejších obyvatel. Původně vysoký krov byl mezi válkami nahrazen mnohem nižším, který původní podobu domu zdeformoval.
Před zahájením rekonstrukce se v domě dlouho nebydlelo a byl prakticky neobyvatelný. Krytina na domě i na dílně byla dožilá a při dešti teklo až do přízemí, stropy v patře se propadly. Prostor dílny byl zaházený odpadky a pozemek byl zarostlý náletovými křovinami a stromy. O historii domu už nikdo nic nevěděl.
Prvním krokem k záchraně bylo zakrytí obytné části domu alespoň nouzovou plechovou krytinou. Zatímco dům vysychal, následovalo vyklízení. Nejdřív obytná část, potom „stodola“, jak jsme tomu prostoru tehdy říkali, protože o účelu dochovaného zařízení ještě nebylo nic známo. Posléze proběhla výměna latí a střešní krytiny za tašku bobrovku v barvírně.
V dalším kroku se přistoupilo k obnově roubení, pavlače a krovu obytné části domu.
